Výlet k rybníku Jezero

Sobota nám přinesla nejprůznačnější ráno našeho pobytu. Ještě než se slunce přehouplo přes hřeben, vyběhl jsem ven a vyfotil si pohled do údolí Rožnova pod Radhoštěm. Docela rozdíl proti včerejšku, že?

Když jsme o hodinu a půl později vyráželi na výlet, tak už v údolí nebylo po mlze ani památky a obloha byla zářivě modrá. Naším cílem byl rybník s poetickým názvem Jezero.

Auto jsme za drobný peníz nechali na parkovišti u horského hotelu Čarták a vyrazili po zelené turistické značce, která vede kolem socialisticky honosně vyhlížejícího hotelu Koh-I-Noor, původně Biocel. Kousek za ním jsou ve svahu půvabně rozházeny domky a přívětivětivěji vyhlížející chata Soláň. Pak už jsme kráčeli krajinou, kde sice byly vidět zásahy člověka, ale tak nějak v souladu s přírodou. I kdybychom už neviděli nic jiného, tak i tenhle kousek krajiny stál za tu cestu.

Zelená stále klesala a po chvíli chůze jsme stáli na vrcholu louky, u které jsem už dvakrát [1, 2] zastavoval. Celkem překvapení! :)

Ze zastávky na louce nad údolím Jezerního potoka mám dvě panoramata, jedno je přímo v textu a druhé je jen v galerii k tomuto článku.

Od louky nás značka vedla přes silnici, po které jsme už dvakrát jeli, a dál dolů do údolí. Jakmile jsme narazili na potok, vyrazili jsme proti jeho proudu. Zelenou značku jsme vyměnili za žlutou. Po slabé půlhodince jsme došli k rybníku se jménem Jezero. A není to jen jméno, opravdu má průzračnou vodu, ve které dokonce žijí raci.

Na břehu Jezera stojí dva domy, jeden je taková rekreační chata, nudná stavba naprosto bez fantazie. Druhý, blíž cestě, je zajímavější. Je poslepovaný z různých materiálů, co stavitelé po okolí našli. Ale zajímavější než domek samotný jsou jeho obyvatelé.

Kdyby náhodný kolemjdoucí posuzoval jen podle sluchu, tak 95% obyvatel domečku je tvořeno nerudnou babicí, co pořvává na lidi jdoucí kolem, především na ty se psy, kteří štěkají na její slepice. Ty jsou sice za plotem, ale výběh 1x2 metry jim rozhodně stačit nemůže, obvzlášt když všude kolem je tráva, a tak nejspíš hledají díry v rezavém pletivu k veliké radosti kolemjdoucích psů.

Krom oné babice tam byl ještě přítomen nějaký muž, a potom holčička. Určitě byla s babiznou v příbuzenském vztahu, soudě podle toho, jak se řevem snažila drezůrovat slepice. Prostě zemský ráj to na poslech!

Nenechte se ale odradit a zastavte se tu na chvíli. Z druhého břehu Jezera, tedy z toho, kde nevede značka, jsou opravdu nádherné poledy na domek ježibaby a okolní kopce. Nemluvě o možnosti vidět volně žijící raky.

Značka chvíli za rybníkem začne stoupat prudce do kopce. Hustota vrstevnic na mapě varuje předem, krpál je to opravdu slušný a my jsme se zapotili, jako by právě vrcholilo léto.

Po dosažení sedla pod Kotlovou jsme vyměnili žlutou značku za červenou a začali se vracet k autu. Stezka už nijak významně nestoupá, od tohoto okamžiku je to pohodlná procházka poskytující nádherné výhledy směrem na Radhoštský hřeben (skryté panorama).

Koncentrace lidí byla i na podzim opravdu vysoká, musel jsem čekat snad čtvrt hodiny, než se mi podařilo vyfotit tu červenou třešeň a cestu za ní bez lidí.

Nejsme žádní vysokohorští turisté, tak jsme si aspoň oddychli, než jsme došli ten zbytek k autu. Cestou se nám naskytl ještě nádherný pohled na Hutisko-Solanec, ležící v údolí, kterým jsme za chvíli projíželi autem.

Cestou k chatě jsme potkali Andreu a Vláďu, kteří strávili den rozvážnými pohledy do údolí na Rožnov a později návštěvou města, a také Amálku s pharookem, kteří bez auta zvládli vyjet na Pustevny a dojít přes Radhoštký hřeben dolů do Rožnova. Já jsem vyložil Evu u chaty a po sprše jsem vyrazil ještě jednou dolů do Rožnova pro Varvaru s Covexem, kteří měli v nohách minimálně dvakrát tolik co my, částečně po podobné trase. :) Potom na nás čekalo už "jen" grilování zbylého masa, jehněčí gulášek, vínko a pohodička.

poslední den

6. 6. 2006

Eviny fotky z tohohle dne jsou také online.