Jeskyně víl

Při návštěvě minulý týden jsme už nestihli navštívit Jeskyni víl. Přestože nás místní varovali, že výzdoba letos zatím nestojí za mnoho, tak to ve mně hlodalo a hlodalo. V neděli se hlodání už nedalo vydržet, tak jsem vzal auto, sestru a vyrazili jsme 150km na sever. A zklamáni jsme opravdu nebyli!

Auto jsem tentokrát nechal v Kyjově. Parkoviště bylo překvapivě uklizené, takže lopatka, kterou jsem si vezl za účelem vykopání zákopu pro auto, nedošla užití. Naštěstí. :)

Z Kyjova jsme šli po červené značce, cesta vede podél Křinice, takže se člověk nemůže ztratit snad ani kdyby chtěl. Po necelém kilometru chůze jsme došli ke skále, v níž byla zasazena pamětní deska. Stojí tam: Koho neosloví láska k domovu. Kdo necítí být se jí posílen. Kdo pro ni v srdci nemá prostoru. Zdá se mi Bohem opuštěn. Zastavte se tam a popřemýšlejte o tom...

Když se otočíte, tak dolů od cesty k toku Křinice vede pěšinka, která zatáčí jakoby pod silnici. Je to jen několik kroků. Dovede Vás do malé dvouprostorové jeskyně, které se říká Vinný sklep. Název dostala podle krápníků lahvovitého tvaru, které se zde tvoří koncem zimy.

Já vymýšlel poetické názvy jako strážce nebo trpaslík a ona flaška! No padaly i jiné návrhy, ale to nechám fantazii každého či každé. ;)

Od jeskyně se musíte vrátit zpět na cestu, ta Vás po chvilce dovede k rozcestníku Pod praporkem. Zakloňte hlavu a praporek určitě najdete, dá se vylézt až k němu, ale cesta je dost náročná i v létě. V zimě ji nikomu nedporučuji. Odbočíte-li z hlavní cesty vlevo, tak po chvíli dojdete ke Klenotnici.

Klenotnice je skalní kostel s až 20m vysokými stěnami. Tyto obrovské skalní bloky poskytovaly místním obyvatelům úkryt v dobách válek. Deska u vstupu říká: Svoje si chraň, každému splať jeho daň, bezpráví se braň., byla obnovena a o český překlad doplněna roku 1992 Natašou Steinovou [1].

Pověst říká, že zde lapkové ukrývali lup nakradený na obchodní stezce Kyjovským údolím. Když budete pozorní, tak při zpáteční cestě třeba nepřehlédnete po pravé ruce ledopád s Křištálovou výzdobou.

Od praporku pokračujte po směru toku Křinice. Odbočka k Jeskyni víl bude vpravo. Mohla by být i označena, ale my jsme šipku viděli jen ráno. Když jsme se vraceli, byla urvaná. No třeba se dotyčný vandal někdy někde ztratí a něco ošklivého se mu stane.

Při troše pozornosti ji minout nemůžete, jedná se o jedinou odbočku vpravo a určitě o jediný mostek přes řeku od Kyjova až k Turistickému mostu. Za mostkem cesta stoupá vzhůru, brzy narazíte na zábranu a dáte se vpravo, po dalších pár metrech začne cesta stoupat opravdu strmě. To už budete u vchodu do jeskyně. Cesta i jeskyně samotná je značena šipkami, ale kdo ví, jak dlouho vydrží.

Jeskyně víl začíná jako skalní převis, ale prostor je poměrně hluboký a táhne se docela daleko. Určitě Vám přijde vhod baterka, ještě lepší je čelovka, ta se Vám nebude plést, až budete rozmisťovat svíčky.

Já jsem si s sebou přinesl osm čajových svíček a zapalovač, co vymrzl tak, že to chvilku vypadalo, že si jeskyni nenasvítím. Z jiných fotek [2], [3], co jsem měl možnost vidět, byla při naší návštěvě výzdoba rozhodně slabší, než v jiných letech, ale i tak to je nádhera!

Pokud by byla výzdoba bohatší, tak by to asi chtělo mít svíček víc. Budete-li chtít také zkusit podobnou fotku, tak si vezměte oblečení, které můžete ušpinit. Prostory jsou poněkud stísněné, budete se muset pohybovat po kolenou a místy se i plazit po břiše. Myslím, že to ale za riziko ušpinění stojí, fotka bez nasvícení mi přijde taková nějaká... bez kouzla.

Od jeskyně jsme se vrátili zpět na cestu a pokračovali dál k Turistickému mostu. Při vzpomínce na ta kvanta sněhu bych Vám rád doporučil návleky přes boty, které zamezí padání sněhu do bot. Celá trasa byla sice vyšlapaná, ale bez nich bych nemohl odbočit z cesty a hledat lepší záběr. Dají se koupit třeba v Hudy sportu.

Od Turistického mostu jsme se vydali po zelené k Brtnickému hrádku. Odbočka je sice krátká, ale cesta je v zimě poměrně náročná, tak zvažte, jestli tam opravdu chcete jít. Určitě se ale zajděte podívat na ledopád v konírně, který je jen pár metrů od hlavní cesty.

Pohled z vyhlídky byl ale nádherný, větve smrků pod nánosem sněhu vytvářejí krásné vzory. Těm, kteří nechtějí riskovat, že zahučí do hluboké skalní rozsedliny, zde nabízím panoramatický záběr z vyhlídky pod hrádkem. Nepodařilo se mi ale vystihnout hloubku údolí, nad nímž jsme byli.

Od hrádku jsme pokračovali po zelené, cestou jsme minuli ledopád Egonův vous a Velký pruský tábor a došli jsme až na rozcestí u Písečné brány. Dali jsme se vpravo z kopce a kolem Malé kaskády jsme došli až k Oponě. Oba ledopády se od minulého týdne v podstatě nezměnily, takže jsem si zkusil vyfotit pár detailů.

Od Opony jsme chtěli jít k Velkému ledovému sloupu, mohli jsme se vrátit tou samou cestou, ale to se nám moc nechtělo. Tak jsme to zkusili zkratkou a šli jsme od Opony dolů z kopce. Cesta byla tedy spíš pro kamzíky, ale zase jsme si ušetřili pěkný kus cesty.

Pod kopcem jsme narazili na oplocenku, cyklostezku 3033 a především Vlčí potok. Vydali jsme se po proudu, brzy jsme našli Vlčí stěnku a odbočku směřující doleva do svahu a vedoucí k Velkému ledovému sloupu.

Sloup stále stál a byl stejně krásný, jako při mé poslední návštěvě, tak zde přináším jen jeden zajímavý detail. Od Sloupu jsme se vrátili na cyklostezku, prošli kolem Betléma. Brzy jsme narazili na zelenou značku, která nás dovedla k Turistickému mostu, od něhož jsme se vrátili po stejné trase, jako jsme přišli, k autu.

Když si přivstanete, tak můžete výlet jako my zvládnout v jediném dni. Obvykle do této oblasti jezdím přes Děčín, teď jsem zkusil jet přes Mělník, Českou Lípu, Nový Bor a Českou Kamenici. V neděli byly silnice skoro prázdné a z Kladna jsem těch 140km zvládl za dvě hodiny.

Pokud se rozhodnete Jeskyni víl navštívit a bude krásná výzdoba, tak mi prosím dejte vědět.