Brtnické ledopády

České Švýcarsko je nádherný kraj na hranicích s Německem. Je hojně navštěvován turisty jak z naší, tak z německé strany. Severovýchodně od Pravčické brány, až na hranici s Lužickými horami, leží neprávem opomíjená oblast, které dominují údolí Křinice a Brtnického a Vlčího potoka.

Ledopády obvykle vznikají na zmrzlých horských řekách a často čelí útokům horolezců. Jejich výskyt v takto nízkých nadmořských výškách a především na pískovci je opravdu unikátní. Na místech, kde v létě možná najdete vlhký pískovec, z kterého občas spadne kapka vody, máte možnost v zimě vidět opravdu unikátní útvary.

Místní turisté každoročně pořádají třídenní akci, pri níž jsou vyznačeny trasy k jednotlivým ledopádům. Detailní propozice byly uveřejněny na serveru hradnik.cz, kde najdete fotky z minulých ročníků a mapku, kterou jsem převzal. My jsme se chtěli vyhnout hlavnímu návalu, tak jsme ledopády navštívili den před hlavním pochodem. Měli jsme štěstí, protože trasa už byla vyznačena, takže jsme byli ušetřeni tápání.

Často nebyly cedulky ani potřeba, stačilo se držet ve sněhu vyšlapaných cestiček. V zimě jsme zde potkali více lidí než když jsme tu byli v létě, možná to souviselo s probíhajícím turistickým pochodem, možná s pololetními prázdninami. Ledopády jsou známé mezi místními, ale když jsme při rozhovoru s jednou skupinkou řekli, že jsme z Prahy, tak jsme sklidili údiv, že jsme z daleka. Já si myslím, že tenhle nádherný přírodní úkaz si zaslouží i mnohem delší cestu.

Pojedete-li sem autem, tak v zimě doporučuji jet od Děčína po silnici č. 13 na Českou Kamenici, dále po č. 263 na Krásnou Lípu a tam odbočit na silnici č. 265 vedoucí do Brtníků. Celá trasa byla dobře uklizena. Silnice nižší třídy jsou úzké a bylo na nich několik centimetrů ledu a vyježděné koleje. Zimní parkování Brtníkách byl docela probém, ale nakonec jsem místečko našel; až doma v teple jsem si všiml, že mají nádraží, kde by člověk asi měl víc šancí.

Z Brtníku jděte vzhůru do kopce po zelené turistické značce, velmi brzo vás povedou také stožáry elektrického vedení, které vedou energii k usedlosti "Šternberk". Dříve to býval lovecký zámeček a dnes je to něco jako pionýrský tábor, tomu se říká pokrok. Cestě, po které jdete, se říká Horní cesta, když jsme po ní šli v létě roku 2005, tak bylo co pár desítek metrů mraveniště a mezi mraveništi panoval velmi čilý cestovní ruch.

Šternberk necháte za zády, po cca 400m dojdete k oplocence a za ní je odbočka v levo - po pár krocích možná uvidíte první ledopád. Když jsme tam byli my, tak nebyl nijak označen ani pojmenován. Z hlavní cesty k němu vede ještě jedna odbočka, vedoucí strmě dolů, po které je možno dojít přímo pod něj.

Když se vrátíte na hlavní cestu, tak po zhruba sto metrech dojdete k odbočce na Soví vyhlídku. Je to jen pár metrů, tak tam zajděte, třeba někdo konečně vezme pilu a trošku to tam pročistí, aby to zase byla vyhlídka. Kdyby se tak stalo, tak mi určitě napište!

Po návratu od Soví vyhlídky na zelenou značku vás po pár metrech čeká další odbočka vedoucí jakoby pod vyhlídku. Tam najdete Sový jeskyni i s cedulí, co se marně snaží tvrdit, že se sový píše s měkkým i. Sový jeskyně je průchozí, dejte ale pozor na led, který po skalách stéká až na zem! Hned za průchodem se nachází Velká kaskáda. Po pěšince lze pokračovat ještě dál, na skalách se také tvoří ledopády, ale nebyly pojmenovány.

Když se vrátíte na hlavní cestu, tak po chvíli chůze vlevo pod strmým svahem uvidíte další ledopády. Jděte pořád po cestě dál a brzy dojdete na křižovatku zvanou Písečná brána. Od ní jděte po jediné odbočce vedoucí vlevo.

První významnější ledopád, na který narazíte, se jmenuje Malá kaskáda. Tak malá zas není, do prostoru za ledovou oponou by se docela bez problémů vešel člověk. Teď se ale nevracejte! Jinak přijdete o skutečnou oponu. Pokračujte stále dolů a sledujte, až začne cesta odbočovat vpravo. Rozhodně ji nemůžete přehlédnout.

Až zvládnete první úžas a vymyslíte, jak si oponu vyfotit - je opravdu velká, fotka, kterou Vám zde ukazuji, je spojena z pěti záběrů 28mm objektivem orientovaných na výšku - vraťe se zpět k Písečné bráně a od ní pokračujte dál.

Cesta Vás brzy dovede k Egonovu vousu a odbočce k Pruskému táboru. To je skalní převis (bez ledové výzdoby), kde se schovávalo obyvatelstvo během 30leté války. Další odbočka, tentokrát vpravo, vede k Brtnickému hrádku. Cesta k němu byla poněkud nebezpečná, tak jsme se spokojili jen s návštěvou konírny, pohledem na vrata stáje. ;)

Za odbočkou k Brtnickému hrádku začíná cesta poměrně prudce klesat, téměř až na úroveň Křinice. Jakmile ale zdoláte hlavní klesání, tak zahněte doleva na cyklostezku 3033, ta Vás velmi brzy přivede k Betlému, který je na druhé straně Vlčího potoka.

Po dalších zhruba 500m dojdete k Vlčí stěnce, dáte-li se od ní vpravo do svahu, dojdete k Varhanům. Až se budete vracet, projděte podél Vlčí stěnky a dejte se opět vpravo na vedlejší cestu, ta Vás dovede k Velkému ledovému sloupu.

Sloup je opravdu impozantní, až doma při prohlížení fotek mi došlo, že bez reference to fotky poměrně špatně zobrazují. Sloup je tak trošičku podvod, místní turisté mu pomohli stromem, když se pozorně podíváte na poslední fotku, je vidět. Ale i když jsme to věděli, tak nám to nijak nezkazilo radost, když jsme si ho prohlíželi.

Od sloupu se musíte vrátit zpět na cyklostezku, zhruba po kilometru chůze budete mít po pravé ruce velice nenápadnou odbočku. Odbočka vede mezi mladými smrčky (tedy mladými, jsou vyšší než člověk), rostou na prostoru ohraničeném vysokými skalami a v jejich čele je Vlčí doupě, které je na mapce označeno jako Zámecký poklad. Od něj je to po cyklostezce jen kousek ke Křepelčí stěnce. Po Oponě a Velkém ledovém sloupu vypadala drobná, ale porovnání s námi jasně ukazuje, že velikost je relativní.

U Křepelčí stěnky nás definitivně dostihl čas. Slunce bylo celý den schované za mraky a v tuhle dobu muselo být těsně na obzoru. Světlo nám začalo ubývat a do Brtníků nám ještě zbýval kus cesty.

Cesta stoupá podél Vlčího potoka zhruba 1,5 km, pak dojdete na silnici, dáte se vlevo a po chvíli pochodu se silnice začne stáčet opět doleva - a už uvidíte první domky Brtníků. Budete-li mít ještě trochu sil, můžete pokračovat rovně po poli, u lesa najdete pěšinu, která v něm mizí a za chvíli Vás dovede na Křížový vrch. Můžete si projít křížovou cestu v obráceném směru a červená značka Vás dovede do Brtníků.

Celá trasa nebude mít i s odbočkami víc než 10km, ale jestliže plánujete fotit, počítejte s tím, že půjdete pomaleji než obvykle. My jsme vyráželi na trasu kolem 10:30 a k autu jsme se vrátili skoro za tmy v 17:30.

Ať se Vám tam líbí jako nám!

PS: Pokud by snad tenhle článeček četl někdo z této oblasti, někdo, kdo má přehled, kdy ledopády a Jeskyně víl stojí za návštěvu, velice rád bych navázal kontakt, přecejen to není pro Kladeňáka za rohem.

	12. 3. 2006	Petr K. mi poslal pár fotek ze svého výletu z 11. března. Děkuji!
	12. 3. 2006	Eviny fotky z tohle výletu jsou také online.
	19. 2. 2006	O týden později, 12. února jsem nevydržel a vyrazil se podívat na Jeskyni víl.
	14. 2. 2006	Článeček vyšel na fotosite.