Zlatá Praha aneb jak jsem začal s focením

Poprvé jsem vzal do ruky fotoaparát na základní škole, byl to stařičký středoformátový přístroj, já se příliš neobtěžoval kompozicí, ani expozicí. Tehdy nám to nevadilo, že to byla chyba jsem jsem zjistil až mnohem později - při digitalizaci často značně podexponovaných fotografií. Přes všechny chyby nesou ty fotky krásné vzpomínky.

K focení jsem se znovu vrátil až po dlouhé době s nástupem digitální techniky. V práci koupili Cannon G5 a já si ho mohl občas půjčit. Nadchlo mě to natolik, že jsem si velmi brzy koupil vlastní fotoaparát Minolta DiMage 7i. Tehdy byl začátek roku 2004 a zima v Praze byla nádherná.

Toulal jsem se tehdy s Minoltou a stativem Prahou a fotil známá a mnohokrát focená místa. Někomu se ten zlatý odstín sodíkového světla na mých fotkách líbil, jiní mi vysvětlovali, že je potřeba upravit vyvážení bílé. Mně se ta barva líbí dodnes. Fotky na mě působí takovým příjemným teplem "domova", i když jsem při jejich focení vždy docela dost promrzl. Ostatně jedním z mnoha přívlastků, které používáme, když mluvíme o našem hlavním městě, je i Zlatá Praha.

Velmi brzy mi pochopitelně nestačilo chlubit se fotkami jen svým známým. A tak jsem si pořídil vlastní album a také účet na serveru deviantart.com. Na DA velmi zaujala fotka Čertovky, získal jsem s ní ocenění "Daily Deviation". Fotka byla umístěna jeden den na úvodní stránce serveru s tímto komentářem: "You will most definitely enjoy this photograph. The beautiful long exposure of Prague at night will impress you with its outstanding composition; exceptional depth of field, especially for a city shot; warm pleasing tones and most definately the magic light, that creates the atmosphere that's hard to forget."

Ocenění mě moc potěšilo. Popostrčilo mě to k ještě častějším vycházkám po Praze. Konečně jsem si také přečetl něco o kompozici...

Při pročítání knížek od zkušených pánů fotografů a také při pročítání mouder různých rozumbradů na Internetu (ke kterým jsem se také na chvilku přidal) jsem se dozvěděl, že nejlepší noční fotky vznikají těsně po soumraku, kdy je ještě obloha osvícena zbytkovým světlem, ale památky už jsou osvíceny výbojkami.

Fotka Pražského hradu s modrými mraky mi vyšla v časopise FOTOGRAFIE magazín, a tak na tom asi něco bude.

Do časopisů jsem poslal fotky jen jednou jedinkrát. Otištění fotky byl docela úspěch, ale současně taky zklamání. Sázel jsem především na tu Čertovku...

Krom již zmiňovaného FOTOGRAFIE magazínu jsem objevil také PHOTOlife. Pan Karbusický tam tehdy velmi horoval pro film. Jak s chutí zdůrazňoval - materiál desítkami let dotažený k dokonalosti...

Neměl jsem nikoho, kdo by mohl půjčit nějakou pořádnou zrcadlovku, tak jsem si od rodičů půjčil stařičký přístroj Exa. Naládoval jsem do toho Kodak Gold ISO 100 a vyrazil na Vyšehrad.

Exa nemá expozimetr, a tak byla v brašně i Minolta - degradovaná na expozimetr. Byl to docela zajímavý experiment, dvě slušné fotky hned napoprvé byly milým překvapením.

Výsledný zrnitý scan mě ale moc nenadchl. Měl jsem prý spíš zvolit nějaký modernější materiál s menším zrnem, možná spíš diapozitiv... no zůstal jsem u digitálního čipu.

Sníh roztál a do Prahy přišla ohavná městská zima, která znásobila všechnu tu městskou špínu, kterou nedokáže dost dobře zakrýt ani noc. A mě to postupně přestalo lákat k procházkám Prahou...

S focením jsem tím ale v žádném případě neskončil! Spíš naopak. Udělal jsem si řidičák a koupil si auto, které mě a Evu vozí za krásami nejen naší vlasti. Čas od času dokonce napíšu povídání o nějakém našem foto výletu.