Hrad Valečov a Drábské světničky
Kousek na východ od Mnichova Hradiště začíná chráněná krajinná oblast Český ráj. Pražáci mají tuhle nádhernou lokalitu díky E65 skoro za humny, autem se tam dostanete za slabou hodinku. Pro svou návštěvu 14. května jsme si vybrali zříceninu hradu Valečov a Drábské světničky. Z dálnice jsme sjeli u Mnichova Hradiště a pokračovali po silnici 268 směrem na Dobrou Vodu a dále na Boseň. Zřícenina hradu je vidět kousek před Bosní, takže usnadní navigaci. Po průjezdu obcí jsme se dostali na prostorné parkoviště pod hradem, kde nás promptně zinkasoval výběrčí parkovného. Cena byla lidová - deset korun za celý den. Brzy na jaře musí pohled na hrad obzvlášť romantický, v jeho těsné blízkosti se nachází třešňový sad. Právě ty kvetoucí třešně a romantická zřícenina hradu možná do těchto míst lákala (jak jsme se dozvěděli na pamětní desce těsně před vstupem na hradní nádvoří) Karla Hynka Máchu. Na nádvoří stojí domeček, ve kterém je možno si zakoupit občerstvení (tedy pokud někoho ta ani ne kilometrová cesta z parkoviště unavila), vstupenky a turistickou známku č. 234. V domečku obsluhující zálesák nám řekl, že další prohlídka bude ve tři čtvrtě na jedenáct, takže jsme získali čas na prohlídku okolí hradu. Okolí bylo osídleno už od pravěku. V předhradí směrem na východ se nachází Valečovské skalní světničky - obydlí vytesaná do pískovcových skal. Ty původně patřily k hradu a sloužily jako opevněné tábořiště a zimoviště v dobách husitských válek. Později je obývala místní chudina, takzvaní Skaláci, kteří byli 5. října 1892 násilně přesídleni a světničky byly z nařízení c. k. okresního hejtmanství v Mnichově hradišti poničeny. Po návratu z obhlídky okolí nám zálesák sděluje, že jsme jediní zájemci, takže se prohlídka s průvodcem nekoná. Můžeme si hrad ale prohlédnout s papírovým průvodcem a nahraným výkladem, který nám pustil z chraplajícího reproduktoru umístěného v prostorách bývalé hradní kuchyně - počátečním místě prohlídky. Výklad z pásky je poněkud nezáživný a kromě přívalu jmen, která si stěží můžeme zapamatovat, se vlastně nedozvídáme nic zajímavého. Hrad byl původně dřevěný, v polovině 14. stol. byl postaven kamenný palácový komplex. Roku 1439 byl vypálen a následně byl v druhé polovině 15. stol. opětovně vybudován Vaňkem z Valečova, královským úředníkem Jiřího z Poděbrad. Tehdy hrad prožil období největší slávy, poté už jen postupně chátral. Po třicetileté válce byl ve velmi špatném stavu a postupem času se stal zdrojem levného stavebního materiálu. Detailnější informace z historie poskytuje např. server hrady.cz. Z hradu je nádherný výhled na okolí, ale kromě pohledů do dáli je dobré se dívat i do temnějších zákoutí. Můžete zahlédnout třeba Jana Žižku z Trocnova a nebo různá zvířátka. :) Od hradu jsme vyrazili po červené. Trasa vede chvíli společně se žlutou a zelenou, za Valečovskými světničkami odbočí vlevo do mírného svahu, do luk plných cvrčků. Za vesničkou Bunclava, na rozcestí jménem Skalka, jsme opustili červenou a pokračovali dále po zelené směrem k vesničce Mužský, kde má snad každý druhý dům stejný z plechu ražený plot. Cesta vede po silnici mezi jabloňovými sady a kousek za vesnicí je krátká odbočka na vrchol čedičového vrcholu Mužský (463m n.m.). Z vrcholu se Vám naskytne široký pohled do krajiny, obdobný jako z hradu Valečov. Památník na vrcholu připomíná bitvu z období prusko-rakouské války, která se zde odehrála roku 1866. Po silnici nám ke Krásné vyhlídce zbývá ani ne kilometr. Pokud by byl někdo opravdu líný, může celou tuhle trasu absolvovat autem, je tam i malé parkoviště. Na Krásné vyhlídce je občerstvení, kde nám prodali nejspíš vodou ředěnou citronádu, osvěžila i tak. Hlavní bylo, že měli TZ č. 399. Dáváme se opět doleva a sledujeme červenou turistickou značku, ta nás dovede do pěkného smíšeného lesa s převažujícím bukem. Ve spadaném listí tou dobou začínaly kvést konvalinky. V okolním terénu se postupně začínají objevovat obrovské pískovcové balvany. Na svažující se cestě, čím dál více zapuštěné do terénu, narážíme na zdechlinu srnečka v rozkladu. Je to smutný pohled. Při debatě o tom, že se zde myslivci asi moc často nevyskytují, dojdeme ke Studenému průchodu. Studený průchod je úzká 125m dlouhá skalní průrva, v níž teplota nevystupuje ani v létě nad 10 stupňů. Z informační tabule se také dozvídáme, že na vrcholu stála v roce 1866 dělostřelecká baterie, která ovládala okolí. Jsme v polovině svého výletu a já už pomalu začínal litovat, že se s tím 2,5 kg těžkým stativem vláčím. Nádherná scenérie rozkládající se před vchodem do průchodu je pro mě ale odměnou a motivací ho zase na dalším výletě nést. Určitě by si zasloužila prozkoumat i žlutá trasa vedoucí do vesnice Olšina, ale my vcházíme do Studeného průchodu. Opravdu je zde chladno a vlhko. Potkáváme mladý pár, dívka upozorňuje přítele na užovku a v ten okamžik Eva zahajuje ústup. Po krátké konzultaci s mapou se přeci jen odhodlává a rychle procházíme. Užovka má v tu chvíli hlavu narvanou za kamenem a snaží se tam nebýt. Nevybrala si klidné místo. Nenáročná cesta nás vede po okraji pískovcového masivu, který můžete vidět, když pojedete kolem Mnichova Hradiště do Turnova. Nabízí se nám výhledy do krajiny ozdobené žlutě kvetoucími řepkovými poli. Škoda, že je opar, který nám brání v dalekém výhledu. Cesta začíná mírně klesat, chvíli jdeme mezi skalami a z ničeho nic se před námi otevírá výhled do kraje, kterému dominuje Drábský sloup. Název Drábské světničky [1, 2] sdílí jak skalní město, tak i skalní hrad. Společně s nedalekými pravěkými hradišti Hrada a Klamorna hrály Drábské světničky významnou roli v osídlení Českého ráje člověkem. Hrádek vznikl pravděpodobně v dobách husitských válek. Později posloužil lidem z okolí jako úkryt v období třicetileté a druhé světové války. Při pátrání po historii názvu jsem narazil na romantickou teorií, že hrádek poskytoval úkryt loupežníkům (drábům) v období po husitských válkách. Další teorie hovoří o staročeském slově drápati s významy testat, sekat a vytesávat. Do komplexu světniček se vstupuje úzkou průrvou přes zdemolovaný domeček (kolem 2003-2004 se tam vybíralo vstupné). Jednotlivé vyhlídky jsou propojeny můstky a lze se na ně dostat pomocí schodů a žebříčků. Terén je poměrně náročný. Jak je vidět na fotkách, tak v době naší návštěvy tam bylo pár lidí, v době letních prázdnin tam pravděpodobně bude lidí mnohem víc a prohlídka bude asi dost problematická, místa jsou úzká a místy i nebezpečná. Rozhodně se ale nenechte odradit, tohle místo opravdu stojí za návštěvu! Od světniček jsme se k autu mohli dostat po modré značce vedoucí (podle mapy) po silnici nebo po červené vedoucí lesem. Volba tedy jasně padla na červenou. Prošli jsme hradištěm Hrada, nacházejícím se těsně nad světničkami, na které ale upozorní jen informační tabule. U bývalého Píčova statku z kterého zbylo jen pár zdí, je odbočka k hradišti Klamorna. Informační tabule informuje, že podle archeologických nálezů bylo toto místo osídleno již 3000 let před n.l. Kromě ve skále vytesané cisterny o hloubce 5m, kam můžete spadnout, Vám místo nabídne krásný výhled do kraje.
Taky Vás zaujalo to poetické jméno? Po dalších zhruba 3 kilometrech po červené jsme se dostali zpátky na hrad Valečov. Ve stánku se nám zálesák omluvil, že mu došly třetinkové pohárky a že nám musí tu limču natočit do půllitrového, asi v rámci omluvy nám natočil za 2x deset korun dva plné půllitry. Po doplnění tekutin a cukru nás už čekala jen cesta domů. Ať se Vám tam líbí jako nám!
|