Skalní hrad a poustevna Sloup

Předposlední den naší dovolené v Českém Švýcarsku jsme hledali autem snadno dosažitelný cíl, abychom se mohli zotavit z předchozích náročných výletů. Rozhodli jsme se pro skalní hrad a poustevnu Sloup, ležící v obci Sloup v Čechách, severně od České Lípy. Při cestě ze své dočasné základny v Srbské Kamenici jsme se zastavili u Panské skály - kamenných varhan, proslavených pohádkou Pyšná princezna. Budete-li chtít tento pozoruhodný geologický útvar navštívit, doporučuji spíš odpolední hodiny, dopoledne bude svítit slunce proti Vám a v závislosti na svých schopnostech můžete vyrobit zcela nepublikovatelné fotky, tak jako se to podařilo mně. Skála se nachází těsně za Kamenickým Šenovem směrem na Nový Bor, po obou stranách silnice je pidi parkoviště.

Sloup je malá obec, hrad uvidíte už z dálky. Parkoviště také nemůžete minout, je opravdu těsně pod hradem - doslova sen lenivých programátorů s ještě mokrým řidičským průkazem! Parkoviště je prostorné a pro návštěvníky hradu zdarma. V době naší návštěvy tam nebyl nikdo, kdo by kontroloval, kdo hrad navštíví a kdo ne.

Vstupné do objektu bylo v době naší návštěvy 40,- Kč. Je možné si hrad prohlédnout s průvodcem a nebo si za drobný peníz koupit papírového. Zvolili jsme druhou možnost a procházeli jsme se vlastním tempem. Čas od času jsme se připojili k prováděné skupině a poslechli si slečnu průvodkyni.

Skalní hrad a poustevna Sloup je pískovcový suk, osamoceně čnící v krajině do výšky přesahující 30m. Vrcholová plošina je 100m dlouhá a 60m široká. Historie osídlování sahá do hluboké minulosti, podle archeologických průzkumů byly nalezeny stopy po obyvatelích až z období 2000 let před naším letopočtem. V průběhu osídlování byly při vrcholu skály vytesány nevelké prostory, které byly postupně rozšiřovány a důmyslně propojeny s vnitřními prostory z pozdějšího období. Asi nerozsáhlejší je kostel z roku 1693, z něhož je na povrchu vidět jen věžička. Při obvodu skály jsou v několika úrovních chodníky a schodiště, která všechny prostory propojují.

Vrchol skalního suku je zalesněn borovicemi a duby. Drsné podmínky se vepsaly do kmenů a korun stromů, a tak jistě všem fotografům poskytnou mnoho zajímavých námětů.

Jestliže navštívíte Sloup v době jako my, kdy bylo skoro jasno, protisvětlo ověří kvalitu Vašeho objektivu stejně jako čistotu přechodových filtrů. A já doufám, že laskavý čtenář promine občasné přepaly, pokles kontrastu v protisvětle u mojí MiMi a nějaký ten chloupek, který se chytil na Cokin filtry. Přes drobné chyby doufám, že mé fotky pro Vás budou inspirací a třeba ve Vás probudí touhu toto místo navštívit.

Na Východní plošině se za věží vnitřního kostela skrývá Návštěvnický domek, postavený roku 1770 pro posledního poustevníka. Dnes je v něm krámek s batikovaným oděvem. Ten Vaší přítelkyni či ženě umožní provětrat peněženku (ať si každý podle svého dosadí čí). Já jsem se v získaném čase pokusil zachytit krásu prostých geometrických tvarů a strukturu lidskou rukou opracovaného pískovce.

V názvu objektu se objevuje slovo hrad, ale můj osobní dojem získaný při prohlídce je, že se jedná spíš o sakrální objekt a místo, kam se příležitostně uchylovali místní obyvatelé, než o hrad, jak jsme zvyklí jej chápat. Připadá mi, že označování objektu jako hrad je hlavně lákadlem pro turisty.

Pro pobavení turistů je na Glorietu umístěný rám s čtyřmi různobarevnými skly. Možná bude v obležení malých i velkých, ale určitě se skrz něj podívejte. Budete-li mít štěstí na takový den, jako jsme při návštěvě měli my, tak až ženě ukážete, jak zelené sklo projasní odstíny zelené a jak oranžová zvýrazní kontrasty na obloze, tak před ní snadno obhájíte nákup dalších "sklíček" do své výbavy. Ač sám černobíle téměř nefotím, při pohledu skrz ta barevná skla jsem zatoužil zkusit si nějakou opravdovou černobílou fotografii.

Vnitřní prostory nejsou nijak zdobeny a postrádají expozice. Přesto - a možná právě proto - jsou velice působivé. Na návštěvníka tak může ničím nerušena dýchat tisicíletá historie tohoto místa.

Denní světlo přicházející z oken do vnitřních prostor velmi komplikuje jejich fotografování a bohužel digitální čip nedokáže zachytit takový rozdíl kontrastů, možná by to dokázal černobílý materiál a možná je to jen zbožné přání milovníků této technologie. Kromě tohoto jediného snímku nemám jiný, který by Vám mohl atmosféru vnitřku Sloupu přiblížit. Silueta přítelkyně na hrubě opracované skále poustevníkovy světnice je lidským dotekem a současně se jí snažím přivolat odezvu doby dávno minulé. Doby, kdy zde tito lidé žili a zasvětili svůj život hledání pravdy v tichém rozjímání o Bohu.

V jedné z místností sedí zády k turistům socha. Průvodkyně říká, že se jedná o hladomornu. V papírovém průvodci se píše, že se jedná o středověkou obilnici a že otvor, kterým hledíme dovnitř, byl proražen až v roce 1699. Co by to bylo za hrad bez hladomorny!? Ale proč by měli poustevníci potřebovat hladomornu? Kde je asi pravda?

Socha poustevníka hledí směrem ke skále se Samuelovou jeskyní - naším dalším cílem. Tuto jeskyni vyhloubil v roce 1718 Samuel Groner a žil zde jako poustevník až do doby, než se přestěhoval na Sloup. Jeskyně se skládá z malé předsíňky, která sloužila jako kuchyně, a obytné místnosti o rozměrech 6 x 2,5m. Zhruba před sto lety byla skála, v níž je jeskyně vyhloubena, upravena jako vyhlídka. Chcete-li si pořídit celkovou fotografii skalního hradu, určitě ji navštivte, prostoru je tam pomálu, ale dost na roztažení stativu a trochu magie s přechodovými filtry.

K Samuelově jeskyni vede místní značená stezka. Cesta netrvá déle než půl hodiny. Jestliže Vám po návratu od jeskyně zbývají síly a čas, můžete zkusit prozkoumat, kam vede dál. Měla by Vás přivést k další vyhlídce. Celková doba potřebná na projití trasy by měla být dvě hodiny. My jsme ale byli hodně znaveni, tak jsme se dál nevydali. Fotografující turista nikdy neví, kolik času mu trasa opravdu zabere, a my jsme chtěli stihnout večeři alespoň pro jednou včas.

Chcete-li se dozvědět přesnější historické informace, podívejte se na web www.hradsloup.cz. Focení v objektu bylo zcela bez problémů. Stativ nikomu nevadil, avšak pro profesionální fotografování platí omezení, že musí být uzavřena smlouva s provozovatelem.