Ledopády v roce 2009

Když opadá i poslední listí ze stromů a příroda se definitivně uloží k zimnímu spánku, tak se začínám těšit na ledopády. Letos je to už třetí rok od té doby, co jsem tento nádherný úkaz "objevil". Čas letí opravdu rychle a paměť trošku řídne, a tak jsem si vypsal data našich návštěv na samostatnou stránku, pokud to někoho zajímá.

Opět jsme se potkali s panem Podrázským, se kterým se u ledopádů potkáváme každým rokem, a zatím pokaždé u Soví jeskyně. Zdravíme ho do Provodína! :) U Opony jsme potkali několik fotografů a při čekání na vyklizení záběru jsme si mohli postesknout nad tím, že takové davy jsme tu ještě nezažili, a také nad tím, že lidé čím dál víc vyměňují své fotoaparáty za mobilní telefony. Pokrok holt nezastavíš... Jsem ale rád, že lidé vyráží z měst ven za přírodou, třeba se časem i naučí, jak se v ní a k ní chovat.

Ledopády jsou oproti našim minulým návštěvám o trochu menší, nikdy předtím jsme zde nebyli při oblevě. Nečekejte ale žádné zbytky. Zaručuji, že při první návštěve budete u Opony a Sloupu sbírat svou čelist z písku! ;)

Dál už nechám mluvit své fotografie, zajímá-li Vás nějaké další povídání či fotky, mrkněte na starší články.

Návštěva 13. února

Po naší první návštěvě přišel týden s oblevou a pak zase přituhlo, říkal jsem si, že by to mohly být dobré podmínky pro Jeskyni víl. Nebyly. Výzdoba je velice skromná, stejně tak ve Vinném sklepě. Nesl jsem sebou několik čajových svíček pro nasvícení prostoru za rampouchy. Už do batohu jsem je vkládal se smíšenými pocity. Z několika různých zdrojů jsem slyšel, že hořící svíčky mají na klima jeskyně nedobrý vliv. Když jsme na místě viděli ty zbytečky, tak mi bylo okamžitě jasné, že zůstanou zavřené v batohu. Místo nich jsem vylovil silnou svítilnu osazenou 1W LED diodou. Rampouchy nasvícené přímo zezadu nádherně září a jsou velmi dobře odděleny od pozadí. Modrá barva je také vhodnější pro led, přesto mi nějak ty teplé tóny světla svíček chyběly.

Když jsme skončili s focením a pustili se do svačiny, tak přišel manželský pár. Pán si dal za rampouchy svíčku nebo dvě a ještě si svítil modrou LED diodou. Kombinace oranžového a modrého světla vypadá velice působivě, srovnejte to s mým nasvícením jen pomocí chladného bílého světla. Zvažuji, že si pořídím těch baterek víc a společně s barevnými filtry příště zkusím vykouzlit další barevné variace. V každém případě apeluji na čtenáře mých stránek, ať nenechávají v jeskyni svíčky svítit, zbytečně ohřívají prostředí a přispívají k destrukci té chladné krásy.

Od Jeskyně víl jsme zašli k Velkému ledovému sloupu. Porovnejte fotku z pátku a ze soboty a z před 3 týdnů. Vypadá to, že zmohutněl. Při bližším zkoumání bylo ale vidět, že tálo hodně. Drobnější rampouchy byly odtáté a mohutnější se zakalily, přesto celek přežil.

Od Sloupu jsme se kousek vrátili, šli podél Panského potoka a brzy jsme odbočili a šli podél jeho bezejmenného přítoku. Zhruba po 500m je nahoře ve svahu po pravé ruce Kaple ševce Kocha - s dalším pěkným ledopádem. Pak už jsme pokračovali bez dalších odboček podél potoka a dál po lesních cestách až do Kyjova.

Návštěva 14. února

Na sobotu 14. února jsme návštěvu ledopádů ani neplánovali, ale v pátek nám už nezbyl čas na Vlčí hrádek a my jsme se tam opravdu chtěli podívat. Cesta zadem z Kyjova byla pohodlná a úspěšná. Hrad i ukrytý poklad jsme našli!

Dole v podhradí jsme sebrali tápající skupinku hledačů ledopádů. Nepřestane mě fascinovat, jak někteří návštěvníci přichází nevybaveni. Nejen že jdou bez mapy, ale ani nemají pořádný popis cesty. "Kamarád říkal: Půjdeš z Kopce po modré a nemůžeš to minout..." jsme slyšeli od rodiny se dvěma malými dětmi nedaleko Zadní Doubice. Těmhle, narozdíl od těch prvních, jsme už bohužel pomoci nemohli, jen jsme jim potvrdili, že jdou opravdu špatně a kudy mají jít příště.

V tuhle sobotu tam byly davy. Hradník pořádal geoevent a ještě se to sešlo s nějakou paralelní akcí, ohlášenou dokonce na idnes.cz. Přesto to bylo velmi pohodové, tedy nešli jsme klasickou trasu, spíš jsme ji překřížili, ale i tak. Vzhledem k množství lidí bylo až s podivem, jak v pohodě to bylo. Žádný velký řvaní ani žádný ničení ledopádů. Asi ti kačeři nejsou taková zvěř, jak se říká. Doufám!! ;) Hlavní kačeří dav nás zastihl u Opony. Poznal jsem možná Hradníka, ale jistý si nejsem. Jsem si ale jistý, že to byla geoskupina. Kdo jiný by šel s GPSkou trasu, kde ho vede zkušený průvodce a která vede celou dobu po značených cestách? ;)

Kačeři mi nechtěně postáli modelem. Nápad na tuhle fotku nosím v hlavě už dlouho, ale až dnes se naskytla příležitost ji realizovat. Nejsem si úplně jistý, jestli si chci nechat tu ČB+barevné lidi, anebo jestli si nechám celobarevnou.

Geopochodu jsme se zúčastnili jen na chvilku, naše cesty se rozdělily u Šternberku. My jsme odbočili vlevo a začali klesat dolů k Brtnickému potoku. Tam jsem chtěl Evě ukázat Velkou ledovou stěnu, nedošlo mi ale, že se k ní přes potok nedostaneme, v roce 2006 jsem přecházel přes led, ten teď chyběl a potok si vesele bublal v úctyhodné šířce. Cesta k Zadní Doubici a zpět do Kyjova přes Turistický most byla poněkud dlouhá, ale celkem pohodlná a k mému velkému překvapení byla nemalá část protažena pluhem, a tak nám rychle ubíhala.

Soví jeskyně

Velká ledová opona

Malá kaskáda

Konírna Brtnického hrádku

Varhany

Vlčí stěnka

Velký ledový sloup

Vinný sklep

Jeskyně víl

U Kaple ševce Kocha

U Brtnického potoka

A pár fotek krajiny

PS: 31. ledna bude u ledopádů organizovaný pochod KČT. A potom 14. února další pochod, tentokrát tak trochu geo. Přidejte se, anebo zvolte jiný termín, podle své povahy. Já volím pro příště pracovní den. ;)