Bezděz

Zřícenina hradu Bezděz stojí na vrcholu znělcové homole zvané Velký Bezděz (604 m n.m.), který společně s Malým Bezdězem (577 m n.m.) a siluetou hradu tvoří nezapomenutelnou dominantu kraje kolem Máchova jezera.

Z Prahy jeďte do Mladé Boleslavi po E65, tam sjeďte z dálnice a pokračujte směrem na Doksy po silnici 38 až k odbočce na obec Bezděz. Parkuje se v okolí rybníka (při troše dobré vůle a fantazie je to vidět na fotce). Po příjezdu se Vás ujme "výběrčí" a nasměruje Vás. V době naší návštěvy byla cena za neomezenou dobu parkování 30,-Kč.

Z parkoviště stoupá červená značka zvolna vzhůru, je lemována směrovkami na různé hospůdky a restaurace. No, každý se nějak živíme. Poslední šance na občerstvení je bufet na konci obce, ten je také prvním místem, kde se dá zakoupit TZ č. 204.

Směrovka u rybníka udávala 0,5 km, ale připadalo mi, že klikatící se cesta měla aspon kilometr. Podle času, který nám zabrala, musela mít alespoň dva! Cesta není příliš náročná, klikatí se bukovým lesem a největší nebezpečí představují právě spadané dubové listy - na ochozeném znělci pekelně kloužou!

Po průchodu první hradní branou začnou cestu lemovat kapličky křížové cesty. Původně jich bylo patnáct, do současnosti se jich dochovalo sedm, ale i to je dost. Jsou poměrně nedávno zrestaurovány a v prostředí raně gotického hradu působí jako pěst na oko. V roce 1686 je nechala postavit Anna Valdštejnová. Bezděz byl v té době významným poutním místem.

Za první branou brzy následuje druhá (na fotce ze strany bližší hradu) za níž spatříte zblízka dolní věž a třetí hradní bránu. Za branou na vnější zdi paláce manů je umístěna pietní deska připomínající Karla Hynka Máchu, který v tomto kraji často pobýval. Ukazuji ji zde především proto, že mě zaujala stavbou vět. Je na ní pěkně vidět, jak se čeština vyvíjí a že to býval ještě komplikovanější jazyk než je dnes. Na tabulce vlevo dole stojí: Deska, zničená Němci, obnovena a dokončuje pravá tabulka: prací a darem V. Holaze v Březině.. Půvabné, že?

Od Máchovy pietní tabulky je to k pokladně sotva na dva hody znělcovým kamenem. Vstupné činí 50,- Kč. Doporučuju koupit si sešitek s informacemi o hradu, je vytištěn na kvalitním papíře a obsahuje několik fotografií, které se Vám asi nepoštěstí udělat. Jeho cena byla tuším 40,- Kč. Rozhodně si ale kupte mapku s kruhovým rozhledem, stojí jen osm korun a na vrcholu věže se Vám bude hodit. Jestliže sbíráte turistické známky, tak Vám ubude ještě 25,- Kč.

Můžete si vybrat, zda prohlídku absolvujete samostatně nebo ve skupině s průvodcem. Já preferuji samostatnou prohlídku, můžu si určovat tempo podle sebe a také lze lépe vnímat prostředí, než ve skupině. Nemluvě tom, že focení se skupinou lidí v zádech/záběru je skoro nemožné.

Za poslední - čtvrtou - hradní branou čeká průvodkyně a odtrhává kontrolní útržky. Pak už Vám nic nebrání vrátit se v čase do třináctého století, do doby Přemysla Otakara II. Historici kladou založení hradu do let 1265-78. Byl postaven velice rychle, protože už v roce 1278, v době Otakarovy smrti, byl v podstatě hotov.

Na nádvoří za bránou vidíte po levé straně hradní kapli a královský palác, vpravo je purkrabský palác a nad tím vším se tyčí velká věž. Je vysoká 34 metrů a zdivo má v dolní části tloušťku 3,75 m. Vstup, kterým zahájíte výstup na věž, pochází z let 1844-48, kdy Valdštejnové prováděli zabezpečovací úpravy hradu s ohledem na zvyšující se návštěvnost. Původně se do věže vstupovalo z hradního ochozu po dřevěném můstku. Z tohoto období pochází také pseudogotický rytířský sál v pátém patře. Hrad Valdštejnům patřil ještě v období mezi světovými válkami, kdy prováděli další opravy, následně jej v roce 1932 prodali Klubu českých turistů.

Bezděz byl budován jako pevnost a reprezentativní sídlo krále. Díky tomu, že byl postaven v krátké době, představuje jednotný výtvor rané gotiky na našem území. Hrad se ale nedočkal osudu, pro který byl budován. Přemyslův život byl předčasně ukončen v bitvě na Moravském poli, kde v srpnu roku 1278 podlehl Rudolfu Habsburskému.

Hrad se poté stává vězením Přemyslova syna Václava a královny Kunhuty. Královně se podařilo lstí uprchnout, ale nastávající král Václav II tam byl vězněn až do roku 1283, kdy byl vykoupen. Bezděz byl za vlády Václava II zastaven a do královských rukou se dostává opět za vlády Karla IV.

V době husitksých válek sloužil ještě stále nedobytný Bezděz jako útočitě katolických pánů. Z Prahy sem byly převezeny nejen chrámové poklady, ale i zemské desky (copak to je?). Husité obsadili většinu okolních hradů a měst, ale o dobývání Bezdězu se ani nepokusili.

V době pobělohorské byl Bezděz poprvé dobyt. Tou dobou byl obýván místními poddanými, kteří se na opuštěný hrad přišli ukrýt před Maxiliánem Bavorským. Jejich nezkušnost ale nemohla konkurovat Maxmiliánovým žoldnéřům, a tak byl hrad dobyt a následně vypálen.

V roce 1622 hrad získává Albrecht z Valdštejna a pokouší se jej přebudovat v moderní pevnost, v roce 1628 od tohoto záměru upouští a pokouší se z Bezdězu vybudovat klášter. Ten měl stát v obci pod hradem a hrad měl sloužit poustevníkům. Valdštejnovy plány byly přerušeny v roce 1634 jeho zavražděním.

V průběhu třicetileté války obsadili hrad Švédové a udělali si z něj základnu pro své výpady do okolí. V závěru války jej opět vypálili.

V šedesátých letech 17. století započal opat Antonio Sottomayor s opravami pro klášterní účely. Hradní kaple byla nově zasvěcena Panně Marii a v roce 1666 byla slavnostně přivezena třetí z kopií Panny Marie Monserratské. V tomto období je Bezděz významné poutní místo. Poutnící přinášejí peníze a dary. Nashromážděné bohatství se stává hradu osudným - v roce 1778 padá za oběť pruským vojákům, kteří hrad vyplenili a Bezděz začíná chátrat.

Pověsti o ukrytých pokladech lákaly hledače pokladů, jejich kutání urychlovalo chátrání hradu. Tato zlatokopecká horečka se později stala inspirací ke Smetanově opeře Tajemství.

V roce 1832 Bezděz poprvé navštívil K. H. Mácha a velice si jej oblíbil. Od té doby také sílí zájem o turistiku. Valdštejnové provádí opravy hradu a zpřístupňují vyhlídkovou plošinu na Velké věži. Doufám, že Vás tenhle poměrně dlouhý výklad příliš nenudil, obvykle se historí až tak nezabývám, ale tady mi přišla velice zajímavá. Svůj díl na tom určitě má i publikace Hrad Bezděz vydavatelství VEGA-L, kterou jsem si z výletu přivezl a z níž jsem hojně čerpal informace, které jsem Vám zde předložil.

Před odchodem z hradu bych se ještě zastavil u hradní kaple. V době naší návštěvy nebyly zdi omítnuty. Ovšem na fotkách v citované publikaci a na všech, které se mi podařilo najít na webu [1, 2], je zeď hladce omítnuta. Omítka údajně pochází z 60. let 20. století, ale nikde není ani zmínka o jejím odstranění. Je to drobnost, ale pokud by někdo narazil na vysvětlení, potěší mě, když napíše.

Bylo by zajímavé se pokusit najít cestu na Malý Bezděz. Některé fotografie, které jsem viděl, byly určitě udělány odtud. Z vyhlídky na Velké věži jsem měl dojem, že jsou vidět dvě holá místa, odkud by mohl být dobrý výhled. Dole v obci ale není cesta nijak značena a náš nesmělý pokus skončil velmi záhy ve vratech. Únava a vedro vedly nejspíš k tomu, že jsme dále nepátrali, nezeptali se a odložili zkoumání na jindy. Kdyby někdo věděl, kudy kam :-), budu vděčen za informace.

Protože jsem byl v těchto místech poprvé vživotě, chtěl jsem také navštívit proslulé Máchovo jezero. Vrátli jsme se tedy na silnici 38 a jeli směrem na Doksy.

Doksy jsme téměř přejeli a odbočili v pravo podle poutačů na Hotel Port. V recepci jsme si koupili TZ č. 714 (její zajímavostí, je že silueta Bezdězu je orientována obráceně), auto jsme nechali přidrzle na hotelovém parkovišti (v létě bude parkování asi utrpení) a vyrazili kousek po červené na obhlídku jezera. Písčité pláže, borovice a relativně čirá voda vyvolávají tak trochu dojem jako by byl člověk u moře. Do Čech návštěvníka vrátí nafukovací kajak a krásná silueta Bezdězu. Opravdu není divu, te je tato lokalita tak oblíbena.

Návštěvou Máchova jezera (co je vlastně rybník) náš výlet a tedy i vyprávění ukončím. Pražáci se asi budou domů vracet stejnou cestou. Já na Kladno jel přes Mělník a Slaný.

Doufám, že Vás mé vyprávění zaujalo, třeba natolik, že se sem vypravíte na výlet.